Když jsem se musel podrobit povinnému plaveckému výcviku jako školák, měl jsem z toho pořádné trauma. Plavat jsem se tu pořádně nenaučil a odnesl jsem si z toho jen nepříjemnou zkušenost. Tento styl výuky mi rozhodně nevyhovoval a podotýkám, že miluji vodu a jako malý kluk jsem se velmi často rochnil na zahradě v plechové vaně a pobyt u Máchova jezera jsem v dětství vysloveně miloval. V plavání jsem se, tentokrát už svépomocí, zdokonalil až mnohem později, ale šlo by to také úplně jinak. Třeba absolvováním kurzů plavání pro dospělé v Praze. Za velmi důležitý považuji především ten správný postoj instruktorů vůči jejich klientům, empatický přístup a dostatek pochopení k tomu, když to zrovna někomu nejde tak rychle, jak by si představoval.

A kdy by tedy mohl ocenit dobrou znalost plavání?

Vodáci. Obrovským paradoxem je to, že jsem v dětství sotva uplaval deset metrů, ale jako dospělý jsem již organizoval mnoho vodáckých akcí. Vodní živel mi přirostl k srdci, což potvrzuje i má přezdívka „kachna“. Tímto chci naznačit, že i ten, kdo se nenaučí plavat jako dítě, může to zkusit v dospělém věku znovu a může z něj být třeba špičkový kanoista na divoké vodě. Vodáci by měli umět plavat velmi dobře, protože se tu mohou vyskytnout i velice nebezpečné situace.

Plavání v moři. Přiznám se, že jsem neměl dosud příležitost plavat na volném moři. Nemám s tím žádnou zkušenost, ale domnívám se, že i tam by měl člověk umět velmi dobře plavat a mít také potřebnou fyzickou kondici.

Formování postavy. Kdybych měl za úkol vybrat Miss ČR nebo jinou Miss, hledal bych dívky mezi gymnastkami a plavkyněmi. Mezi nimi jsem již objevil tolik krasavic, až tomu nemohu uvěřit. Oslovuje mě jejich souměrná a přiměřeně svalnatá postava, což nemohu říci o žádné dívce, co se zúčastnila soutěží Miss, které jsem kdy sledoval v TV.