Když jsem se seznámil s bývalou přítelkyní, dozvěděl jsem se od ní, že její strýc emigroval v době socialismu do Kanady. Usadil se na Aljašce, v oblasti Yukon territory, kde si postavil dřevěný dům na okraji překrásného jezera. Podařilo se mi získat vízum a do Kanady jsem spolu se svou přítelkyní vycestoval přibližně v polovině července. Byl jsem samozřejmě zvědav na krásu přírody, která mě přímo ohromila, ale zároveň mě zajímalo, jak se projeví takzvaný polární den právě v této oblasti, která se nacházela poměrně nedaleko severního polárního kruhu. Bylo to velice zvláštní, protože jsme cestovali autem po tamních velmi širokých silnicích až dlouho do noci, přičemž ráno se již rozednívalo velice brzy. V období letního slunovratu tam Slunce vychází přibližně v půl páté ráno a zapadá až krátce před půlnocí.

Tímto bych rád naznačil, že podobné procesy se odehrávají i na evropském kontinentu, pochopitelně ve shodném stupni severní šířky. Toho by se dalo skvěle využít při stěhování z České republiky například do Finska, Švédska a Norska. Jestliže se někdo chystá k nejlevnějšímu stěhování z Prahy do těchto zemí a do blízkosti severního polárního kruhu, mohl by zorganizovat stěhování v době letního slunovratu, kdy lze využít dlouhé délky dne k vyšší bdělosti a činorodosti. Za přirozeného denního světla odpadá svícení umělým světlem a samozřejmě je tam v této době tepleji v porovnání se zimními měsíci, takže se tím sníží pravděpodobnost výskytu sněžení a námrazy, které mohou komplikovat dopravu.

Za letního slunovratu mi připadá stěhování docela romantické, zvláště pokud se odehrává do nějaké zajímavé přírodní lokality mimo velká přelidněná města. Já osobně velmi obdivuji severské země pro jejich přírodu a obrovské plochy, které nejsou tak hustě osídlené, jako je tomu u nás. Nízká hustota zalidnění by mi k životu vyhovovala a vyměnil bych ji za městský shon a hluk.